Rozsáhlý rozhovor si můžete přečíst na Ironpower.cz.
Druhý závod českého poháru Xterra se konal v sobotu 19. června na Šumavě, v centru města Prachatice. Jako čtyřčlenná výprava našeho oddílu (Ivana, Kateřina, Pavel Jindra i Suchý) jsme se vypravili za slunečnýho rána směr jih. Bohužel bylo to slunce jediné, toho dne poslední.
Přijíždíme v neobvyklém předstihu – dvě a půl hodiny před startem – za nepřetržitého deště, mlhy a teploty 7,5 °C !!! S notnou dávkou deprese kráčíme k prezentaci, necháme se popsat číslama, ukládáme běžeckou obuv v igelitce do depa na náměstí a stále otrávení odjíždíme na místo startu deset kilometrů od Prachatic k rybníku Kříšťanovickému.
Vzhledem k teplotě vzduchu oblékám svůj neoprén již hodinu a půl před startem a spolu se sestrou obcházíme soupeřky, které nám s radostí sdělují veškeré nástrahy trati. A jsou to takové nástrahy, jako: stojky vzhůru a sjezdy potokem, klouzavé kořeny, bahenní louže… Pozoruji, jak moje sestra se stává bělejší než bílou a tentokrát je to ona, kdo propadá panice. Nepomáhá ji ani můj názor, že nic horšího než trať v Altenberku bejt nemůže.
Takže – při zesíleným dešti, mlhou nad jezerem a setrvalých sedmiapůl stupních chystáme své stroje do depa. Inu přišel i hlad a po naordinované dávce směsi z kyblíku půl hodiny před startem snažím se hrnout ještě polovinu výživné tyčky, tu zasypu čtyřmi kusy BCAA a jdeme s Kateřinou žebrat o zkrácení plavání. Pořadatelé nám vycházejí vstříc a jak se schyluje ke startu, odcházíme k autu, ladíme poslední detaily a náhle slyšíme výstřel následovaný bujarým šploucháním v jezeru. Ach. Dochází nám, čeho jsme se dopustily a dlouhou rovinku včetně oblíkání rukávů, čepice a brejlí dáváme za minutu a půl, což je naše ztráta. Tak rychle jsem do vody ještě nikdy nevlítla! Plavání měří 600 m, oproti plánovaným 900.
Sestra úmyslně neplave rychle, má soucit a nechce, abych ztratila motivaci. Je hodná. Přesto lezu z vody absolutně poslední a zběsilým tempem vyrážím nejetelným nástrahám vstříc, jsou rozprostřeny do 39 kilometrů! I netrvalo dlouho a míjím Kateřinu hlásajíc mi zprávu o zapomenutém jídle a sbírajíc náhodně popadané gely po rychlejších cyklistech. Má to štěstí, že je terén kodrcavý. Moc jsem se nesžila se svým novým řetězem, proto musím prudká stoupání vyjet na těžký převod nebo rovnou z kola seskočit. První variantu zvládám líp a jsem tím mile překvapená, znamená totiž, že mám sílu! Po dvanáctém kilometru v dlouhém panelovém stoupání předjíždím dvě důležitý soupeřky a zbejvá ještě jedna. Vytrvám tedy ve svým zběsilým tempu a do vedení se mi daří dostat až 8 km před cílem cyklistický části, ve sjezdu z rozhledny Libín.
Běžecký okruh vede z náměstí na Dubový vrch, tudíž přímo nahoru a přímo dolu, běží se dvakrát a celkem měří 9 km. Vybíhám s šestiminutovým náskokem před druhou, běží se mi moc dobře, ani necejtim, že bych se přepínala, tak se mi to líbí!
Do cíle vbíhám za hlasitého potlesku jako první, diváci mají očividně radost, ani já svoji radost neskrývám a náskok jsem zvýšila na necelých deset minut! Pavel Jindra také zvítězil, taktéž Pavel Suchý ve své kategorii. Čekám ještě na Kateřinu, která dobíhá na čtvrté pozici, ano, znám moc dobře stav, kdy jsem odevzdaná svým špatným pocitům a již před startem jsem rozhodnutá „nezávodit“. Budiž jí odpuštěno, bojovat budeme v Děčíně desátého července, na MČR!
Pozn.: směs z kyblíku – jedná se o speciální směs namíchanou mně na míru od firmy ATP-nutrition, kterou musím užívat v den závodu první dávku ihned po probuzení a druhou právě půl hodiny před startem, k tomu od též firmy známé tablety BCAA před výkonem i po něm. K tomu jsem přizpůsobila stravování a výrazně se mi ulevilo, neboť ještě nedávno jsem své stravování mohla srovnat s většinou americké populace, dnes konzumuji s chutí a mám nevídaně mnoho energie. Stále však mám co zlepšovat!
To, že Xterra v jihočeských Prachaticích bude drsný závod, nebyla jen planá slova místních pořadatelů. V sobotu na Šumavě skutečně poprvé odstartoval jeden z vůbec nejtěžších závodů v terénním triatlonu v Evropě.
Plavecká část proběhla asi 10 km od centra města v Křišťanovickém rybníce, kde je voda jak v horském jezeře a také tak studená. Kvůli teplotě vody pouhých 16°C bylo plavání asi o třetinu zkráceno. Plavecké kvality tu potvrdil triatlonový reprezentant Martin Debnar, ten se však účastnil jen vloženého závodu štafet, z vody lezl s náskokem jedné a půl minuty. Nejhladší disciplína celého závodu byla pro Debnara pořádný extrém, při plavání totiž překvapivě dvakrát upadl. Jednou při přeběhu do druhého okruhu a podruhé při předávce štafety svému cyklistovi.
Mezi jednotlivci nejlépe doplaval Petr Cvrček z Brna a Markéta Roubalová závodící za Atletiku Tábor.
Cyklistická část nabídla tentokrát o mnoho více extrému než na ostatních závodech české Xterra Tour, kde se většinou jedou tratě o dost kratší i méně technicky náročné. Téměř čtyřicetikilometrový okruh se zdál dlouhý i vedoucímu závodníkovi po této části Pavlovi Jindrovi. „Vždy jsem si říkal, že už musí přijít konec, že nic horšího být nemůže a ono vždy ještě něco horšího přišlo…“ povídal v cíli a i podle jeho vzezření bylo jasné, že nikdy nic těžšího nejel. Vždyť i jeho čas byl téměř dvojnásobný oproti času z minulého závodu, který se jel v pražských Žlutých lázních.
Výborný výkon v cyklistice předvedl i královehradecký Leoš Roušavý, který se dokázal velmi dlouho Pavla Jindry držet. Do depa dojel s pouhou minutovou ztrátou. Jemu se náročné tratě zamlouvají a také v cíli nešetřil chválou. Většinu závodu absolvoval s úsměvem a závěrečný běh si už viditelně užíval. Vítězství lépe běžícího Jindry bylo víceméně jasné a náskok na dalšího si Roušavý držel komfortní.
Leoš Roušavý na kole
Naprosto odlišné pocity měl třetí Erik Lorenc, který v cyklistice nepříjemně upadl a poranil se, běh pak běžel se sebezapřením. „Každý krok, mě bolel,“ procedil jen skrz zuby a ukázal krvavé zranění. Měl štěstí, že běh nebyl delší než 9 km, protože ho viditelně dobíhal jeho týmový kolega Jan Hron. Oba patří k domácímu týmu ŠuTri Prachatice, který se také podílel na organizaci závodu. Hron téměř smazal více než šestiminutovou ztrátu po cyklistice. Pátý skončil Rostislav Havlíček z Jilemnice.
A běžící Pavel Jindra
Mezi ženami se sešla dobrá konkurence. Startovala i zimní triatletka Šárka Grabmüllerová, která je také z Prachatic. „Po kole jsem se těšila na běh. Běhat do kopce umím, ale že trať bude až takhle náročná jsem nečekala,“ povídala po závodě. V cíli byla druhá. Za ní třetí doběhla také prachatická jednadvacetiletá Valerie Eningerová, která tento rok začíná v Xteře vystrkovat růžky. Je to pro ní druhé umístění na stupních vítězů po dvou závodech Českého poháru.
Vyhlášení vítězů
Handicap měli tentokrát sestry Loubkovy. Na start přišli pozdě a do vody skákaly téměř dvě minuty po ostatních, přesto se starší Ivana při dlouhé cyklistice prokousala celým polem závodnic do čela a první s velkým náskokem také proběhla cílovou bránou na centrálním náměstí Prachatic před historickou radnicí. Kateřina skončila čtvrtá.
Tříčlenným štafetám kraloval tým s již zmiňovaným Debnarem na prvním úseku, cyklistou Jiřím Csirikem a běžcem Václavem Lebedou. Poloviční trať vyhrál Lukáš Netík z KED Cyklomax a Petra Kleinová z Týna nad Vltavou.
Pánská elitní trojka na bedně
Další závod Xterra Czech Tour proběhne až 10. července v Děčíně, kde to bude navíc letošní mistrovství republiky. Více o všech závodech se dá najít na www.xterra.cz.
- Pavel Jindra (TT Cyklorenova Cvikov) – 2:52:06
- Leoš Roušavý (KED Cyklomax) – 2:55:05
- Erik Lorenc (ŠuTri Prachatice) – 3:02:13
- Jan Hron (ŠuTri Prachatice) – 3:02:36
- Rostislav Havlíček (Jilemnice) – 3:02:46
- Marek Managoni (Česyk) – 3:04:11
- Tomáš Slavata (Atletika Tábor) – 3:10:19
- Petr Stehlík (Ekol team) – 3:14:12
- Pavel Chren (TRI Cheb) – 3:14:41
- Jakub Jaroš (KED Cyklomax) – 3:18:22
- Loubková Ivana (TT Cyklorenova Cvikov) – 3:26:03
- Grabmüllerová Šárka (BaH triatlon České Budějovice) – 3:35:35
- Eningerová Valerie (ŠuTri Prachatice) – 3:40:34
- Loubková Kateřina (TT Cyklorenova Cvikov) – 4:00:38
- Roubalová Markéta (Atletika Tábor) – 4:13:03
Až ze Cvikova jsme se vypravili na tříetapový MTB závod do Německého Altenbergu. Jsme dva závodníci – Ivana a Honza, k tomu odborný dohled o dvou členech – Aleš v pozici fotografa, řidiče a servismana, Kateřina v pozici občerstvovače a postřikovače (neplést s postrkovačem!). Oba máme v úmyslu zajet do pátýho místa, aby vynaložená energie nepřišla úplně vniveč.
Start první etapy – prologu – je v Geisingu v páteční podvečer, startuje se ve vlnách, my jakožto na místě přihlášení až v té poslední, v 18:00. Trasa zdánlivě jednoduchá a krátká – vede 4 kilometry prudce vzhůru, chvilku rovně a zas zpět prudce dolů. Terén je ale náročný, bez neustálého brždění je riziko pádu, neboť sjezdy jsou v hluboký trávě a napříč vedou rygoly, které v ní nejdou vidět. Jsou však pravidelně rozmístěný, chce to jen správně počítat. Zahlédla jsem jen jednu osobu, která počítala špatně…
Start jsem nezvládla zrovna na výbornou, musim se z poslední pozice ze všech žen dostat dopředu a dojíždím čtvrtá se ztrátou deseti vteřin na třetí. Honza dojel též čtvrtý. Slušný XC na rozjetí, zatím netušíme co nás čeká, proto považujeme tohle za docela těžký.
Druhá etapa je opět v Geisingu, startuje v 10:10, při řazení do vln propadám panice – děvenky vozej vysílačky, pouhý jeden bidon a žádný jídlo, kolem nich pobíhaj pánové a stále něco šeptaj. Pro klid všech rvu si tedy do kapsy telefon. Rozjezd je opět zběsilej – dlouhej kopec po asfaltu, následujou bahenní lázně a profil je od včerejšího XC k nerozeznání, pouze je protažen do 110 km s převýšením přes 2800 metrů!!!
Přibližně do 40. kilometru se pohybuju ve vedení, ale je mi jasný, že jen díky složitým sjezdům, kterých je požehnaně a mně jdou nejlíp. Je mi celkem fajn. Pak přejezdy po prudce stoupajících solárních asfaltkách a jsem zas v řiti. Na sedumdesátým kilometru svádím boj s dvěma Němkama, desítku kiláků s nima držim, ale zas prudkej výšlap, poté horolezecká vsuvka přes kořeny, jednu skálu a skrz potok, odevzdaná svýmu tempu ztrácim je z dohledu a je mi úplně ukradený, jak tohle dopadne.
Na nejjednodušší části – na cyklostezce u nádraží – dokážu dokonce zabloudit, ztráta tři minuty, žhavim telefon, aby dohled neměl strach a dozvídám se zároveň, že to do cíle ještě nebude jednoduchý! Po pěti hodinách přišel pravej hlad, na poslední občerstvovačce beru vše a už jsem jaksepatří přetláskaná. Na poslední „vlny“ před cílem si nevzpomínám, jen že závěr je týž co včera. Čas tedy 6:16 a udržuju si čtvrtou pozici. Honza ji udržuje též.
Odpoledne až večer nepřetržitý přísun potravin všeho druhu, usínáme přesycený, nebyla to slastná noc, probuzení v neděli v dezolátním stavu.
Třetí etapa se startem v Altenbergu v 10:00 má měřit 80 km se skoro stejným převýšením jako včerejší!!! A skutečně tomu tak je!
Hned na úvod nejetelný kopce, takže tlačenice, ztrácim přehled o svý pozici. Po jednom brutálním sjezdu si cvičně vyšvihnem bobovou dráhu – ano – do kopce tím úzkým smotaným korytem, fobie z uzavřenýho prostoru, když to nejde přirozeně, musíme tomu pomoci… A znova brutální sjezd, tentokrát po druhé straně od toho tobogánu. Pak trať do své poloviny kopíruje včerejší, z čehož taky urvaná nejsem, ale co mě těší – vyjedu všechny stojky, který jsem včera chodila pěšky! Je to tak pozitivní, že tím nabíjim poslední možnou energii a z osmý pozice se dostávám až k davu pětičlenné skupinky děvčat, chvíli jedem pohromadě, na jednu jsem dokonce zlá, když jsem svědkem, jak jí frajer tlačí do kopce, musela jsem dvakrát zařvat, aby ji pustil. Vídám to dost často na závodech a začínám bejt na tenhle styl alergická! Tato postrčená a dvě další zrychlily, já se držim tý, co ohrožuje mojí celkovou pozici. Jedem těch zbývajících čtyřicet spolu.
Komáří vížka je začátek dalších mnoha prudkých výjezdů a mojí krize k tomu. Dokonce jsem na jednoho z přihlížejících spustila svůj trpící žalozpěv, jen abych se uklidnila. Vše je završeno nekonečným stoupáním a bonusem opět chodeckým na samém vršku. Na náhorní plošině nás čekala sice rovina, ale s kameny zarostlými v trávě. Informace o dvanácti zbývajících kilometrech mě zachraňuje od kolapsu. A pozor – cirka pět kilometrů před cílem jedeme jak buldozér a míjíme onehdá postrčené děvče, které si ale netroufá zavěsit! Do cíle přijíždím v dobrém rozmaru a poslední terénní vložku si dosyta vychutnávám, i těším se z udržený čtvrtý pozice s celkovým časem 11.37. Honza se těší též. Ano, máme stejný výsledek, i stejnou radost. Oba jsme absovovali poprvé takovou prasárnu, živí nás však naděje, že jsme připravený na další start, pochybuju, že může být horšího charakteru…
Velká škoda je našich dvou pomocníků, kteří nesehnali dostatečně kvalitní mapu a občas nás vyhlíželi marně. Za pár let na ně ale budou hovořit zkušenosti 🙂
Z pohledu diváka se jednalo o velmi atraktivní závod s precizní organizací a zabezpečením, v atraktivních lokalitách české i německé strany Krušných hor. Trasa byla velmi náročná a až s lehce sadistickou pečlivostí doladěná do detailů, čás vítěze 2. etapy těsně pod 5 hodin hovoří jasně. Vložený závod pro jezdce s nábojem Rohloff byl zajímavě finančně ohodnocen, vítězem se stal Robert Novotný z Factor bike týmu. Jenom na první pohled podobné stroje sedlali „blázni“ z kategorie singlespeed, několik exotů vše absolvovalo i na tandemu.
Fotogalerie na Bike24.cz
