Pro jablonecký zimní triatlon bylo velmi snadné se rozhodnout – Jablonec nad Nisou je pro nás celkem blízko, triatlon nám také není příliš vzdálený sport a navíc svítilo slunce – asi poprvé v tomto roce. Jen jsme v tréninkovém stádiu spíše plouživém namísto intenzivním. Ale jak jsme již psaly – více důvodů je pro účast než proti ní.

Motivujícím prvkem byla pro nás kategorie rodinných týmu, resp. dvojic. Byly bychom hloupé, kdybychom se neupsaly a dobře jsme udělaly!

Závod se konal v areálu pod Břízkami pro snadnější přístup všech. Start ve dvě hodiny začínal běžeckou částí – ženy a mladíci 3 km, muži 4,5 km po měkkém sněhu, takže se krok docela smekal, ale jelikož je vzdálenost krátká, uhánělo se dost rychle,  my dvě běžíme úplně stejně, jsme s Kačkou na třetí a čtvrté pozici.

Trať kola je na tříkilometrovém okruhu – ženy a mladíci 3 a muži 4 okruhy, a ten vede 2,5 km po silnici, místy bez sněhu, půl kilometru po zasněžené louce, kde se zpočátku jet dalo, ale po jejím rozšlapání v prvním okruhu se musel celý kus běžet a vyvinout celkem slušnou intenzitu.

Ivana se při svém rozjezdu chytla rychlého cyklisty a když už měla druhou ženu na dohled, odbočuje za ním mimo trasu a propadá se až na páté místo, musí tedy znova před svoji sestru, což se jí daří až na čtvrtém kilometru. Na třetí pozici také vyjíždí do poslední disciplíny. Kateřina se kvůli svému vztahu ke kolu na sněhu dostala na pozici pátou.

Poslední a námi nejméně oblíbená disciplína jsou lyže – v Jablonci se musí závodník libovolným stylem dostat na vrchol kopce po stoupání dlouhém dva kilometry, tam obkroužit stadión – ženy a mladíci dvakrát (celkem 4 km) , muži čtyřikrát a poté svištět zpět do cíle. Ivana, hnána čtvrtou ženou, která se mezi sestry vtěsnala, si svoji pozici silou vůle udržela, ale i přesto si musela v půli kopce zastavit a rozdejchat ten ukrutnej nával intenzity u sportu, na který není zvyklá. Kateřina tento neduh vyřešila ekonomičtěji – v té samé části shodila lyže a na vrchol kopce vyběhla po svejch. Závod dojíždí na pátém místě a obě jsme získaly titul mistryní ČR rodinných týmů 🙂 Jsme za něj moc rády, takový totiž ještě nemáme!

20110129_zttjablonec_0187 20110129_zttjablonec_0196 20110129_zttjablonec_0241

V kulturním domě Crystal v České Lípě se každoročně koná vyhlášení o nejlepšího sportovce Českolipska. A tak tomu bylo i letos, ve čtvrtek 6. 1. 2010. Vyhlašuje se na základě ankety, kde hlasují na jedné straně čtenáři českolipského deníku a na straně druhé redaktoři téhož deníku. Každý rok zastupuje náš oddíl Ivana nebo Kateřina, případně obě. Na slavnostním večeru je vyhlášeno deset nejlepších a mezi ně jsme se letos dostaly k našemu úžasu obě, a ještě větší úžas padl na celkově třetí místo, které obsadila Ivana. Jedná se o historicky nejlepší umístění našich dvou triatlonistek a k tomu lze přičíst také prvenství v kategorii kolektivů za AC Česká Lípa.

Nový neopren, který jsme se s Kačenkou rozhodly vyzkoušet, nese název HELIX a představuje nejvyšší model z řady světově známých neoprenů BLUE SEVENTY, v našem případě se jedná o dámskou verzi, obě ve velikosti SM. Jako první testovací prostor, kvůli nevyhovujícím klimatickým podmínkám u severočeských rybníků,  posloužil nám  rumburský plavecký bazén, kde jsme hodlaly vyzkoušet jeho přilnavost, ohebnost, nadnášenlivost, hřejivost,  zrychleníschopnost a vlastně i správnou velikost. Nejprve jsme si dovolily zapózovat před fotografem pro následnou prezentaci a poté ponořily nejprve do dětského brouzdaliště pro správné usazení obleku na tělo  a hned nato skočily otestovat sto metrů závodním stylem, kdy Ivana zrychlila svůj čas o 9 vteřin a Kateřina o 6 vteřin oproti plavání v plavkách. Tento údaj nebude ještě vypovídající, na ten si budeme muset počkat do venkovních vod až roztajou ledy. Svlékání je naprostá hračka – zip vedený v opačném směru než jsme měly doposud – čili rozepínání zesdola nahoru a k tomu tenké rukávy i spodní část na lýtkách, což umožňuje velmi snadné shrnutí. Velikosti byly zvoleny správně, pokud se do léta nespravíme.